2.kapitola
Alma (matka Roberty)
Seděla jsem na terase a prohlížela snad tisíce katalogů se svatebními šaty a různými doplňky. Byla jsem už úplně vyřízená nemohla jsem se rozhodnout a stále jsem přemýšlela nad tím co by mi asi poradila moje Roberta.
„ Dobré ráno miláčku.“ Ozval se za mnou Franco.
„ Ahoj.“ Odpověděla jsem mu a nahlas jsi povzdechla.
„ Co pak se děje? Jsi nějaká skleslá.“ Zeptal se mě a pohladil po ruce.
„ Jsem nervózní z tě svatby a ještě k tomu se nemůžu rozhodnout jaká šaty jsi vybrat.“ Vysvětlila jsem mu a zavřela katalog.
„ Miláčku ty budeš vypadat ve všech šatech nádherně.“ Uklidnil mě a políbil.
„ Neozvala se ti Mia? Kdy s Miguelem přijedou?“ Zeptala jsem se ho a sedla jsi mu na klín.
„ Zítra by měli být tady.“ Řekl mi a usmál se.
„ Cože? Tak brzo? To, abych zavolala Robertě kdy dorazí oni.“ Řekla jsem mu a rychle utíkala do obýváků pro telefon.
Diego
Leželi jsme s Robertou, když najednou začal zvonit telefon. Nejdřív jsem ho chtěl nechat zvonit, ale pak mě Roberta donutila jít ho zvednout.
„ Prosím.“ Řekl jsem a nahlas jsi zívnul.
„ Tady Alma je tam někde Roberta?“ Zeptala se.
„ Spí, ale můžu jí zbudit.“ Odpověděl jsem jí a koukl do ložnice.
„ Ne můžu to říct i tobě. Mia s Miguelem přijedou zítra k nám tak jsem se chtěla zeptat jestli by jste nechtěli přijet taky. Jo a vyřiť Robertě, že u nás bydlí Lujan. “ Oznámila mi.
„ No to nevím, ale domluvím se s Robertou a hned ti zavolám.“ Odpověděl jsem jí a nalil jsi kávu.
„ Dobře budu se těšit. Zatím pa.“ Řekla a položila telefon. Sedl jsem si na barovou židli a pomalu pil horkou kávu, když jsem si všimnul, že Roberta zašla do koupelny.
„ Lásko.“ Zavolal jsem na ní a šel za ní.
„ Ano, co pak se děje?“ Zeptala se mě a vytahoval kartáček z pouzdra.
„ Volala Alma a ptala se jestli bychom nechtěli přijet už zítra.“ Řekl jsem ji a ze zadu jí objal.
„ Cože? Už zítra proč tak brzo?“ Zeptala se a vyplivla pastu, kterou měla v puse do umyvadla.
„ Víš zítra tam přijede i Mia s Miguelem tak nás tam nejspíš chce mít všechny pohromadě. A mám ti ještě vyřídit, že u nich tet bydlí Lujan.“ Odpověděl jsem jí a políbil na tvář.
„ Oni přijedou už zítra a Lujan bydlí u nich? Noto je super.“ Odvětila mi a utřela jsi pusu ručníkem.
„ Co pak ty nejsi ráda? Myslel jsem, že jsi chtěla, aby Lujan u nich bydlela.“ Zeptal jsem se jí a vykulil oči.
„ Samozřejmě, že jsem ráda, ale je to všechno nějak narychlo. Musíme už zavřít dřív kavárnu a sbalit se.“ Vysvětlila mi a otočila se na mě.
„ Váš co tak ty sbal a zamluv na zítra na ráno letenky a já zařídím kavárnu. Neboj to zvládneme lásko.“ Ujišťoval jsem jí a políbil jí na rty a objal.
Franco Colucci
Seděl jsem v obýváku a popíjel výbornou whisky a čekal až se konečně vrátí Alma z koupelny. A najednou zazvonil telefon nechtělo se mi vstávat tak jsem doufal, že ho Alma uslyší a zvedne ho. Bohužel se tak nestalo a tak mi nezbylo nic jiného než vstát a ten telefon zvednout.
„ Prosím Colucci.“ Ozval jsem se a položil skleničku s whisky na bar.
„ Dobrý den, tady Diego. Jen jsem Vám chtěl oznámit, že zítra dorazíme za Vámi.“ Oznámil mi.
„ Ahoj Diego to jsem moc rád a Alma bude nadšená a v kolik vás tak můžeme čekat?“ Zeptal jsem se ho a usmál se.
„ To bychom Vám ještě zavolali.“ Odpověděl mi.
„ Dobře tak zítra těšíme se.“ Řekl jsem mu a položil telefon.
„ Kdo pak to byl? Zeptala se mě Alma, když konečně vylezla z koupelny.
„ Diego zítra přijedou, ale v kolik ještě nevědí dají vědět.“ Oznámil jsem jí a šel si se skleničkou sednout na gauč.
„ Tak to je úžasný. Aspoň mi děvčata pomůžou vybrat šaty.“ Odpověděla a posadila se vedle mě.
„ Miláčku mám takoví nápad.“ Zeptal jsem se jí a usmál se.
„ Jaký pak.“ Zeptala se a položila jsi svojí ruku na tu mou.
„ Co kdybychom tu svatbu udělali už zítra?“ Zeptal jsem se jí.
„ Cože? Zbláznil jsi se vždyť není nic udělané.“ Začala vyvádět.
„ Neboj svatbu stejnak děláme na zahradě a výzdoba bude zachvěli hotová a šaty a ty ostatní věci co na to potřebuješ přece taky seženeš. Tak co?“ Zeptal jsem se a pohladil jí po tváři.
„ No dobře, ale to musíme zase všem zavolat.“ Oznámila mi a brala zpod stolu seznam lidí.
„ Nemusíš vždyť všichni dorazí zítra a ostatní už to dávno vědí.“ Oznámil jsem jí já a zastrčil seznam zpátky.
„ Takže jsi to zase všechno zařídil za mě. A jak jsi mohl vědět, že budu souhlasit?“ Zeptala se mě a usmála se.
„ Protože tě znám a vím, že mi neodoláš, když na tebe udělám ty moje prosebný oči.“ Odvětil jsem jí a políbil jí.
„ No to máš pravdu, ale nezvykej jsi, že to bude fungovat pořád.“ Řekla mi a vášnivě mě políbila.
Mia
Seděli jsme na verandě a koukali na nádhernou krajinu kolem nás a mě došlo, že zítra odjíždíme a brzo tohle skončí.
„ Vůbec se mi odsud nechce.“ Řekla jsem Miguelovi a položila jsi hlavu na jeho rameno.
„ Mě také ne, ale na tu svatbu musíme.“ Odvětil mi a pohladil mě po tváři.
„ Nechci vás rušit, ale právě volala nějaká paní Alma a mám vám vyřídit, že Roberta as Diegem také zítra přijedou.“ Řekl nám Max, když vletěl na verandu.
„ Tak to je úžasné díky za vyřízení. No to, abych šla už balit“ Odpověděla jsem mu a běžela nahoru do pokoje, ale ještě jsem stihla Maxe objat.
„ Bylo mi potěšením.“ Řekl a usmál se.
Lupita
Seděla jsem v pokoji na internátě a čekala, že se ozve Santos, ale jak to vypadalo tak má na práci asi něco jiného. A tak jsem se rozhodla mu zavolat sama.
„ Ano.“ Ozvalo se v mobilu a já poznala, že to Santos rozhodně není.
„ Je tam Santos?“ Zeptala jsem se a začala se dost bát.
„ Je v koupelně mám mu něco vyřídit?“ Zeptala se mě ta žena.
„ Jen ať jsi to tam užije. Ať je kde je a, že mu to vzkazuje Lupita“ Řekla jí a zavěsila. A hned jsem zavolala Almě.
„ Ahoj prosím tě chtěla jsem se omluvit, ale na vaší svatbu bohužel nedorazím. Mám toho moc a nějak nestíhám moc neomlouvám.“ Zalhala jsem jí, abych nemusela říkat, že nejedu kvůli tomu, že je Santos někde s nějakou slečnou.
„ Tak to mě moc mrzí, ale tak co se dá dělat. Aspoň ti pošlu fotky.“ Odpověděla mi.
„ To budu moc ráda. Mějte se hezky a všechny pozdravujte.“ Odpověděla jsem jí a zavěsila.
Santos
Včerejší večeře se trošku protáhla a tak jsem šli s Laurou (tak se jmenuje ta dívka co mi našla peněženku ) spát pozdě. Večer jsem jí ještě poprosil, aby mě vzbudila, jelikož jsem si nakonec to buzení nezařídil.
„ Ahoj kdo to volal?“ Zeptal jsem se jí, když jsem vyšel z koupelny.
„ Nějaká Lupita a mám ti vyřídit ať jsi to užiješ. Já asi něco pohnojila co?“ Zeptala se mě a bylo na ní vidět, že jí je to líto.
„ Ne ty ne to já měl jsem tušit, že bude volat. Určitě jsi tet myslí, že jsme spolu něco měli.“ Řekl jsem jí a vzal jsi telefon, aby jí mohl zavolat.
„ Tak co?“ Zeptala se mě a sedla jsi naproti na křeslo.
„ Nic neberete je naštvaná. Musím za ní hned jet.“ Oznámil jsem jí a začal balit.
„ No myslím, že se tady ještě chvíli zdražíme.“ Řekl mi a podívala se z okna.
„ Proč myslíš?“ Zeptal jsem se jí a šel k ní.
„ Protože nefunguje doprava všechno je ucpané.“ Vysvětlila mi a sedla jsi zátky do křesla.
„ No tak to je super já mám fakt smůlu.“ Řekl jsem a kopl do postele.
„ Ale nemáš prostě tu chvíli bude a ty jí zatím budeš volat. Jednou ti to stejnak vezme věř mi já to znám.“ Ujišťovala mě a chytla za ruce.
„ Snad máš pravdu, ale ty neznáš Lupitu.“ Odpověděl jsem jí a šel zpátky k oknu.
DULCE
(ANNA , 5. 3. 2014 20:40)