7.kapitola (2.část)
Sarita
Když jsem dorazila domu běžela jsem do pracovny za mamou, abych jí řekla co se stalo, ale nemohla jsem jí najít.
„ Evo kde je mama?“ Zeptala jsem se jí celá udýchaná.
„ Co se stalo? Je na zahradě s kluky.“ Odpověděla mi a já jí ani neodpověděla
„ Mama.“ Zvolala jsem na ní a sotva jsem popadala dech.
„ Co se stalo jsi celá uřícená a kde je Norma?“ Zeptala se mě a ukázala Evě, aby mi přinesla sklenku vody.
„ Norma měla nehodu. Spadla z koně a Oscar jí odvezl do nemocnice.“ Vyhrkla jsem na ně a napila s krásně ledové vody.
„ Cože? Co ses stalo.“ Zeptal se Juan a vykulil na mě oči.
„ Byli jsme skoro na konci vyjížďky a Norma místo, aby jela po trávě jela moc blízko silnice. No a pak někdo projel autem a Normy kůň se splašil a ona spadla.“ Vysvětlila jsem jim a utřela jsi orosené čelo.
„ No a co jí teda je?“ Zeptala se mama a podívala se na Juana, na kterým bylo vidět,že je vážně dost vystrašený.
„ Nejspíš něco s nohou, ale co, to se dozvíme až přijede.“ Řekla jsem jim a sedla jsi na lavičku.
Norma
Jeli jsme z nemocnice, když jsem si všimla, že je Oscar nějaký divný.
„ Oscare jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se ho a usmála se.
„ Abych nebyl vždyť kvůli mně máš zlomenou nohu.“ Odpověděl mi a ukázal rukou na mojí nohu.
„ Tak za prví ta noha není zlomená, ale jenom naražená a za druhý byla o i moje chyba měla jsem si dávat pozor.“ Odvětila jsem mu a usmála se. Když jsme konečně dojížděli k domu stali tam úplně všichni. A mě čekalo další vysvětlování na , které jsem se vůbec netěšila.
„ Normo jsi v pořádku?“ Zeptala se mě mama a hladila mě po vlasech.
„ Kam jsi koukal Oscare mohl jsi zabít.“ Řval na něj Juan a málem se začali prát.
„ Tak hele můžu jsi za to sama neměla jsem jezdit tak blízko u silnice. Oscar za nic nemůže spíš mi pomohl, když se mnou jel do nemocnice. Takže ho nechte na pokoji zvláště ty Juane nic se nestalo.“ Vysvětlila jsem jim a o berlích skákala do domu.
„ Normo sedni jsi tady na gauč.“ Řekla mi mama a usmála se. Pomalu jsem si sedla a hodila nohu na gauč.
„ Nepotřebuješ něco lásko?“ Zeptal se mě Juan a usmál se.
„ Jo klid a polštář pod tu nohu, abych jí měla podepřenou.“ Řekla jsem a sundala jsi bundu.
„ Hned to bude.“ Řekl a utíkal nahoru pro polštář. Sice jsem nepochopila proč, když v obýváku jeden byl, ale nic jsem nenamítala líbilo se mi, že se tam hezky stará.
„ A co s tím teda máš?“ Zeptala se mě Jimena a sedla jsi ke mně.
„ Nic vážného jen naražený, pár dní si poležím a pak budu zase pohodě.“ Uklidnila jí a usmála se na Oscara.
„ Tak to se mi ulevilo.“ Odpověděla mi a dala pusu na tvář.
„ Tady je ten polštář.“ Řekl Juan , když přišel zpátky.
„ Díky a můžeš tady zůstat se mnou? Bude se mi aspoň lépe odpočívat.“ Zeptala jsem se ho a ukázala mu rukou ať jsi jde sednout ke mně.
„ No, ale tomuhle se odpočinek neříká.“ Řekl Franco a začal se smát než ho Sarita praštila do boku.
„ No co je vždyť je to pravda.“ Namítl a všichni jsme se začali smát.
„ Tak pojďte necháme je tu o samotě.“ Řekla mama a všechny odvedla na zahradu. Když všichni odešli tak jsem si lehla Juanovi na stehno a on mě začal hladit ve vlasech.
Jimena
Jak jsme šli na zahradu chytila jsem Oscara za ruku a zatáhla ho do pokoje pro hosty, abych si sním mohla promluvit o tom dnešním ránu.
„ Co se děje?“ Zeptal se mě a chytil mě za ruku.
„ Kde jsi byl ráno?“ Zeptala jsem se ho a vyprostila se z jeho sevření.
„ No ve městě pro trámy u pana Stravná vždyť ti to kluci říkali.“ Odpověděl mi a usmál se.
„ Jo říkali jen jsem to chtěla slyšet od tebe.“ Řekl jsem a snažila se zbavit toho divného pocitu, že mi neříká pravdu.
„ Nelhal bych ti lásko.“ Ujistil mě a znovu sevřel ruku.
„ Dobře.“ Řekla jsem mu a podívala se na jeho ruku jak divně svírá tu mou. Jako by chtěl, aby tenhle rozhovor rychle skončil.
„ Tak jestli už je to všechno můžeme pomalu jít zpátky?“ Zeptal se a políbil mě.
„ Musím ještě něco zařídit. Nevadilo b ti, kdybys tam šel sám?“ Zeptala jsem se ho a usmála se.
„ Samozřejmě, že ne.“ Odpověděl mi a konečně mi pustil ruky a já rychle odešla do pokoje. Když jsem došla do pokoje sedla jsem si na postel, vzala jsi mobil a zavolala panu Steavnovi do krámu, protože se mi to moc nezdálo.
„ Dobrý den tady Jimena Elizondo chtěla jsem se zeptat jestli u vás byl dneska někdo pro trámy.“ Zeptala jsem se a chvíli čekala na odpovědět.
„ Dobrý den ne dneska nikdo. Proč pak se ptáte?“ Zeptal se mě.
„ Jen tak omlouvám se, že jsem Vás zdržela.“ Řekl jsem a usmála se, když jsem věděla, že on to můj úsměv vidět nemůže.
„ To je v pořádku a pozdravujte paní Gabrielu. Nashledanou.“ Odpověděl mi.
„ Nashle a děkuji.“ Řekla jsem a usmála se. Hned jak jsem zavěsila musela jsem jít na balkón nadýchat se čerstvého vzduchu. Zhluboka jsem se nadechla, abych neomdlela vzteky, a když jsem se podívala dolu stál tam Oscar a vesele mi mával. Usmála jsem se a zamávala taky, aby na mě nic nepoznal.
Juan
Poté co Norma tak tvrdě usnula vytratil jsem se a šel na zahradu opět pracovat.
„ Co pak?: Už tě nebaví odpočívání s Normou?“ Zeptal se Oscar a blbé se přitom usmál.
„ Usnula byla dost unavená a bavilo mě to, ale musel jsem jít pracovat od toho tady jsem.“ Odpověděl jsem a vzal si nářadí co leželo vedle nových cihel.
„ A co ty už jsi to Jimeně řekl?“ Zeptal jsem se ho a usmál se.
„ Už jsme spolu mluvili a všechno je v pořádku.“ Odpověděl mi a usmál se.
„ A jak reagovala na Nicol?“ Zeptal jsem se znova a vytáhl z brašny kladivo.
„ Nijak neptala se jen jsem jí řekl, že jsem byl ve městě pro materiál a to je vše.“ Odvětil a začal pracovat.
„ Zahráváš si doufám, že si to uvědomuješ. Až se Jimena dozví pravdu tak se modli, aby se s tebou nerozešla.“ Připomněl jsem mu a podíval se na Franca, který jen přikyvoval hlavou.
Sarita
Jak jsme tak seděli na zahradě přestali jsem mi pojem o čase. A ještě k tomu jsem dostala hrozný hlad.
„ Teda to už je hodin neměla by být už večeře?“ Zeptala jsem se a podívala se na Evu.
„ No tak se pojďte najíst. Vy taky hoši.“ Zakřičela na ně a šla pomalu do kuchyně. Když jsme došli do jídelny stůl byl už prostřeny a já si všimla, že v obýváku ještě spí Norma.
„Norma zlatíčko vzbuď se je večeře.“ Šeptala jsem jí do ucha a hladila po tvářích.
„ Jo už jdu.“ Odpověděla a pomalu vstávala a s pomocí berlí doskákala ke stolu.
„ Tak co Normo už je ti lépe?“ Zeptala se mama a odtáhla jí židli, abys mohla sednou.
„ Ano je mi mnohem lépe.“ Odvětila a usmála se na Juana.
„ Oscare vzkázali ti hoši to co jsem jim řekla?“ Zeptala se ho mama a usmála se.
„ Ano byl.“ Odpověděl a podíval se na Franca.
„ A ráno jsi byl kde? Viděla jsem tě jak odjíždíš.“ Znovu se zeptala a napila se polévky.
„ Byl jsem ve městě pro trámy u pana stravná.“ Odpověděla najednou Jimena a usmála se na něj.
„ Opravdu? Pan Steaven nic neříkal, že by tam pro mě měl.“ Divila se mama a kroutila hlavou.
„ No víte byl jsem s ním domluvený už dávno předtím.“ Řekl a začal rychle jíst polévku.
„ Aha takže jsi je měl objednané?“ Zeptala se a nalila do sklenice ledovou vodu.
„ Ano přesně tak.“ Odvětil Oscar a usmál se od ucha k uchu. Jenže najednou z ničeho nic se Jimena zvedla a odešla pryč.
„ Co se jí stalo?“ Zeptala se Norma a podívala se na Oscara.
„ Půjdu se za ní podívat.“ Řekl Oscar a utíkal za ní.
Oscar
Když jsem Jimenu dohnal chytil jí za ruku a zavedl na zahradu.
„ Můžeš mi říct co se děje?“ Zeptal jsem se jí a pohladil po rameni.
„ Ty se vážně ptáš?“ Zeptala se a ucukla ramenem.
„ Ano ptám, protože to nechápu.“ Odpověděl jsem a usmál se.
„ Tak já ti to povím. Volala jsem panu Steavnovi a nikdo jsi id něj dneska žádný trámy nekupoval.“ Oznámila jsem mu a dala ruce v bok.
„ Ty jsi mi nevěřila?“ Zeptal jsem se a začal zvyšovat hlas.
„ Jo a jak jde vidět tak jsem ti nevěřila oprávněně.“ Odpověděla mi a šla dovnitř.
„ Stůj chci to vysvětlit.“ Křičel jsem na ní.
„ Není co vysvětlovat prostě jsi mi lhal. To já bych spíš chtěla chtít vysvětlení a ne ty.“ Řekla mi a já jsi všimnul jak všichni koukají.
„Já ti nelhal.“ Řekl jsem já a chytil za ruku.
„ Jo tak mi řekni kde jsi byl nebo spíš za kým jsi byl.“ Řekla a vyrvala svojí ruku z mého sevření.
„ A no ti to bude stejně jí neznáš.“ Odpověděl jsem a hned mi došlo, že jsem to pěkně podělal.
„ Jo takže ,,jí“ no myslím, že tet už nic vědět nepotřebuji.“ Odpověděla mi a šla po schodech nahoru.
„ Lásko počkej já ti to vysvětlím.“ Křičel jsem na ní a stoupl si před ní, aby nemohla jít dál.
„ Nic vysvětlovat nechci a uhni mi z cesty.“ Řekla mi a obešla mě.
„ Neblázni o přejde. Nebuď taková hysterka.“ Řekl jsem jí, ale nebyl to moc dobrý nápad tohle říkat.
„ Takže hysterka jo tak poslouchej tahle hysterka pro tebe už neexistuje a nikdy tě už nechce vidět.“ Křičela a v tom rozčílení do mě strčila a já spadl dolu ze schodů. Naštěstí jsem nebyl moc vysoko takže se mi nic nestalo.
„ No Jimeno zbláznila jsi se.“ Křičela na ní mama, ale ona už jí neslyšela.
„ Jsi v pohodě Oscare?“ Zeptal se mě Franco a pomohl mi vstát.
„ Jo nic mi není. Půjdu za ní.“ Řekl jsem a chtěl jít nahoru.
„ To není dobrý nápad. Stejnak by tě neposlouchala.“ Řekl Sarita a podívala se na Franca.
„ Můžete mi někdo říct a co tady vlastně šlo?“ Zeptala se mama a ukázala ať jsi jdu sednou do křesla. Všechno jsem jim vysvětli tak jak to bylo a jak to taky měla Jimena pochopit.
Norma
Potom co jsme si vyslechli celou hádku mezi Jimenou a Oscarem jsem šla za Jimenou se podívat jestli je v pohodě.
„ Ahoj jsi v pohodě?“ Zeptala jsem se jí a dobelhala se k její posteli.
„ Co by jsi řekla? Jak by bylo tobě kdyby ti Juan chodil za jinou?“ Odpověděla mi a utřela jsi slzy, které jí tekly po tvářích.
„ Byla bych v háji, ale Oscar za ní nechodí. Byl tam jen kvůli tomu, aby jí řekl, že má jen tebe.“ Vysvětlila jsem jí a pohladila po vlasech.
„ Aha takže ty věříš těm jeho povídačkám víc než svojí vlastní sestře?“ Vyčetla mi a šla ke dveřím od koupelny.
„ Oba máte pravdu. Ty máš pravdu v tom, že ti lhal a on v tom, že tě opravdu miluje.“ Řekla jsem jí a šla k ní.
„ Fajn tak si věř komu chceš je mi to jedno a nechte mě všichni na pokoji hlavně ty.“ Odpověděla mi a odešla.
„ Jimeno počkej kam chceš jít?“ Zeptala jsem se jí a sedla si zpátky na postel.
„ Jdu si lehnout do pokoje pro hosty tam aspoň nejsou lidi, kteří mi nevěří.“ Vysvětlila mi a bouchla dveřmi. Nevěřila jsem, že se někdy dočkám toho, aby mě vlastní sestra považovala za úhlavního nepřítele.
„ Kam šla Jimena?“ Zeptala se Sarita a já se jí děsně lekla.
„ Šla jsi lehnout do pokoje pro hosty tam prý nejsou lidi co jí nevěří.“ Odpověděla jsem jí a lehla do postele.
„ No tak snad do rána jí to přejde.“ Řekla a ještě šla do koupelny. Chtěla jsem na ní počkat, protože jsem jí chtěla něco říct, ale byla jsem tak unavená, že jsem hned usnula