9.kapitola
Gabriela
Když jsem se ráno vzbudila šla jsem do jídelny, abych se všemi posnídala, ale když jsem tam došla nikdo tam nebyl a to bylo už po deváté hodině a to bývají všichni už na nohou.
„ Dobré Ráno Evo. Ostatní jsou už po snídani?“ Zeptala jsem se jí a zasedla ke stolu.
„ Dobré ráno, ne ještě tu nikdo nebyl. Nejspíš ještě spějí.“ Odpověděla mi a usmála se.
„ Aha no tak já se nasnídám sama.“ Řekla jsem jí a na hlas jsi povzdychla.
Jimena
Ležela jsem v posteli a koukala na Oscara jak ještě krásně spí a v duchu jsem si říkala jaké mám štěstí, že mám tak úžasného přítele.
„ Dobré ráno lásko.“ Řekla jsem mu a pohladila ho po tváři.
„ Ahoj jak jsi se vyspala.“ Zeptal se mě a protáhnul se a já jsem se nemohla vynadívat na jeho vypracovanou hruď.
„ Krásně , když jsi tu se mnou.“ Odpověděla jsem mu a přitulila se.
„ Tak to jsem rád. Moje rána jsou taky hned krásnější , když vstává s tebou.“ Řekl mi a políbil na krk.
„ Víš lásko chtěla jsem se tě na něco zeptat, ale nevím jestli to není ještě brzo.“ Řekla jsem mu a podepřela jsem si ruku hlavu.
„ A na co.“ Odpověděl mi a hladil mi rukou bok.
„ No víš chtěla jsem se tě zeptat jestli by jsi se nechtěl sem nastěhovat.“ Zeptala jsem se ho a skousla si dolní ret.
„ A není to nějak narychlo?“ Zeptal se mě a sedl si, aby se mohl opřít o křídlo postele.
„ No možná jo, ale nechci, abys se ke mně chodil jen na večer a pak zase jel domů. Chci tě mít u sebe.“ Vysvětlila jsem mu prstem mu jezdila po hrudi.
„ No pokud to nebude vadit klukům . My jsme na sebe totiž dost zvyklí nemůžeme bez sebe být ani na chvilku.“ Řekl mi a podíval se na mě smutným pohledem.
„ Aha tak proč jsi teda tady, když bez sebe nemůžete být?“ Zeptala jsem se ho a se smutným pohledem se otočila na druhou stranu.
„ Lásko to víš, že se k tobě rád nastěhuji. To bez tebe nemůžu být ani chvilku, protože tě tak strašně miluji a každá chvíle bez tebe je jako věčnost.“ Odpověděl mi a přitisknul mě k sobě.
„ Vážně? Takže to s kluky byla sranda?“ Zeptala jsem se ho a usmála se.
„ Samozřejmě jsou sice moje rodina, ale každý už máme svůj vlastní život, který chceme žít.“ Vysvětlil mi a usmál se.
„ Tak to jsem moc ráda.“ Odpověděla jsem mu a políbila ho.
„ A řekla jsi tu novinu už ostatním?“ Zeptal se mě a hlavou ukázal směrem ke dveřím.
„ Ještě ne, ale myslím,že nebudou proti.“ Oznámila jsem mu a usmála se.
„ No tak jim to můžeme říct hned dneska.“ Navrhnul a zmáčknul mi bok, protože moc dobře ví, že mě to vždycky navnadí.
„Lásko jestli jim to máme říct tak by jsme měli jít dolu na snídani.“ Oznámila jsem mu a pokoušel se vymanit z jeho objetí.
„ Hm já vím, ale takoví malí rozptýlení ani jednu z nás neuškodí.“ Odpověděl mi a kousal do krku.
„ Oscare měli bychom opravdu jít podívej kolik je hodin.“ Řekla jsem mu, ale ty jeho polibky a hlazení m úplně omámili a já nebyla schopná s od něj odtrhnout.
„ Já vím.“ Odvětili, ale s ničím co dělal nepřestal. Nakonec vzal deku a hodil nám jí přes hlavu a začal mi svlékat noční košilku.
Juan
Podíval jsem se na hodinky a bylo skoro deset hodin. Otočil jsem se Normu, která ještě pořád spala.
„ Miláčku budeme muset vstávat.“ Řekl jsem jí a políbil na tvář.
„ Kolik je?“ Zeptala se mě a prohrábla jsi vlasy.
„ Skoro deset.“ Oznámil jsem jí a usmál se.
„ Ještě je brzo pojď si ke mně ještě lehnout.“ Řekla mi a natáhla ke mně ruce.
„ Tak dobře.“ Řekl jsem jí a pevně jí objal.
„ Moc ti děkuji za dnešní noc byla úžasná.“ Řekl jsem jí a políbil do vlasů.
„ To já děkuji tobě byla to nádherná a nezapomenutelná noc.“ Oznámila mi a políbil mě.
„ Já doufám, že nebude poslední.“ Řekl jsem jí a líbal jí dál.
„ To já taky.“ Odpověděla mi a usmála se.
„ Víš miláčku chtěl jsem se tě na něco zeptat, ale čekal jsem na tu vhodnou chvíli a myslí, že to je právě tet. Nechtěla by jsi se ke mně nastěhovat?“ Zeptal jsem se jí a políbil jí na dlaň.
„ Úplně jsi mi tím vyrazil dech. Co tomu řeknou ostatní.“ Řekla a pohladila mě po tváři.
„ Myslím, že jim to vadit nebude. Tak co souhlasíš?“ Zeptal jsem s jí znovu a usmál se.
„ Ano. Ale nevadilo by, kdybychom žil zatím tady?“ Zeptala se mě a rozhlídla se okolo sebe.
„ Nevadilo je mi jedno kde budeme bydlet hlavně, když budeme spolu.“ Odpověděl jsem jí a pořádně jí objal.
„ A ostatním by jsme to mohli říct dneska u oběda, protože jak koukám tak snídani už stejně nestihneme.“ Řekla mi a začala se smát.
Sarita
Celou noc jsme s Francem nespali pořád jsme si měli o čem povídat a byla to příjemná noc. I když vím, že Franco by jsi jí možná představoval trošku jinak, ale já nechci nic uspěchat. Ležela jsem mu na rameni a koukala jak spí, když v tom jsem si všimla budíku co byl na jeho stolku a myslela jsem, že špatně vidím. Podívala jsem se teda znovu a opravdu bylo už po desáté hodině a my se ještě válíme v posteli a tak jsem vylítla z postele a šla si pro župan do koupelny.
„ Co se děje lásko.“ Ozval se za mnu Franco.
„ Je já tě probudila promiň, ale už je tolik hodin a my nebyli ani na snídání.“ Oznámila jsem mu a vlítla do koupelny.
„ No tak půjdeme rovno na oběd.“ Odpověděl mi a začal se smát.
„ Nedělej si srandu a radši se oblíkej ať aspoň stihneme ten oběd.“ Řekla jsem mu a hodila po něm tričko, které leželo u dveří koupelny. Když jsme došli do jídelny seděla tam jen mama.
„ Dobré ráno mama.“ Pozdravila jsem jí a dala pusu na tvář.
„ Snad dobré dopoledne. Dneska jste si obzvlášť přispali.“ Odvětila mi a podívala se na Franca.
„ Zapomněli jsme hlídat čas.“ Řekl Franco a posadil s vedle mě.
„ Samozřejmě a jak vidím tak ostatní jsou na tom stejně.“ Řekla a koukala na schodiště kde šli i ostatní.
„ Promiň mama, ale..“ Řekla Norma, ale mama jí nenechala dopovědět.
„ Já vím zapomněli jste hlídat čas. Tak jsi sedněte a už ty omluvy necháme být.“ Řekla mama a usmála se. Jak jsme tak všichni seděli u stolu všimla jsem si jako by byli holky nějaký nervózní. A najednou to přišlo.
„ Mama chtěli bychom ti Juanem něco oznámit.“ Řekla Norma a usmála se.
„ Ano a co to mám být?“ Zeptala se mama a odložila příbor.
„ Budeme spolu bydlet.“ Oznámila a chytila Juana za ruku.
„ Cože? No to je úžasné, ale kde budete bydlet.“ Odpověděla mama a pohladila Normu a rameni.
„ No mysleli jsme tady, když už máme ty tři pokoje pro hosty tak je můžeme nějak využít.“ Řekla a podívala se s úsměvem na mě. Nemohla jsem nic říct byla jsem úplně zmražená a pak nastala druhá vlna zmražení.
„ No my S Oscarem by jsme vám taky něco chtěli říct, ale nejspíš už to nebude takové překvapení jaké to mělo být.“ Řekla Jimena a rozhlídla se kolem sebe.
„ Ano a vy máte teda co na srdci.“ Řekla mama a chytila jí za ruku.
„ Chceme s Oscarem spolu žít.“ Oznámila a já myslela, že omdlím.
„ Bože tak to je úžasné a taky chcete bydlet tady?“ Křičela Norma a běžela Jimenu obejmout.
„ Ano teda pokud to je pro nás místo.“ Zeptala se a podívala na mama.
„ No samozřejmě budu moc ráda, když tu budete.“ Odpověděla a objala obě holky na ráz a pak se všichni podívali na mě.
„ Já asi radši půjdu.“ Oznámila jsem jim a rychle odcházela ven z domu.
Oscar
„ Co se děje?“ Zeptal s Oscar a koukl na Franca.
„ No víte my jsme se o ničem takovém ještě nebavili, nejspíš jí to vyrazilo dech.“ Odvětil na Franco a utíkal za ní.
„ Já myslela, že jste se takhle domluvili všichni.“ Řekla mama a koukla se na holky.
„ Právě, že ne opravdu to byla jen náhoda.“ Odpověděla jí Norma a pořád se dívala za Francem.
Franco
Když jsem doběhl ven Saritu jsem nikde neviděl a trak jsem se běžel zeptat dozadu do stájí jestli oni něco nevědí.
„ Ahoj Manueli neviděl jsi náhodou Saritu?“ Zeptal jsem se ho a rozhlížel se kolem sebe.
„ Náhodou viděl brala jsi koně jela směrem a skály.“ Odpověděl mi a ukazoval rukou směr.
„ Cože a to jsi jí tam nechal jet?“ Zeptal jsem ho a prohrábl jsi vlasy.
„ Nebojte se pane ona to tam zná jako své boty. Už odmalička tam jezdila je to její místo na přemýšlení.“ Odpověděl mi a smál se.
„ Jedu za ní.“ Řekl jsem a šel pro koně.
„ Pane počkejte pokud to tam neznáte je to nebezpečný.“ Křičel za mnou, ale já ho nevnímal v hlavě jsem měl jen Saritu. Hnal jsem koně jak jsem nejvíc mohl a, když jsem dojel k těm skalám nechal jsem ho stát dole a šel pěšky. Terén nebyl zrovna moc stabilní a najednou mi došlo, že jsem měl nespíš Manuela poslechnout. Držel jsem se skály a nohou jsem šlápnul na dva kameny vedle sebe a najednou se ty kameny začali hýbat. Ztratil jsem rovnováhu a padal jsem dolu. Nevím jak dlouho jsem tam ležel, ale najednou jsem uslyšel Sarity hlas.
„ Franco pane bože neboj už jdou pro tebe.“ Křičela a pak už jsi nic nepamatuji až to jak jsem se probral v nemocnici. Otevřel jsem oči a první koho jsme viděl byla Sarita jak sedí vedle mě na židli a hlavou leží na posteli. Zvedl jsem ruku a pomalu jí pohladil po vlasech.
„ Bože lásko. Doktore, doktore.“ Křičel a vyběhla mezi dveře.
„ Ano co se stalo.“ Řekl doktor a vběhl do pokoje.
„ Probral se.“ Odpověděla mu a šla jsi stoupnout vedle mě.
„ Franco slyšíš mě.“ Zeptal se mě a tou svítící tužkou mi svítil do očí.
„Ano slyšíš.“ Odvětil jsem mu a ctil Saritu za ruku.
„ Vzpomínáš si na něco?“ Zeptal se mě znovu a kontroloval přístroje.
„ Pamatuji si úplně na všechno jen na převoz do nemocnice ne.“ Odpověděl jsem a usmál se na něj.
„ Tak to je v pořádku a poděkujte téhle slečně to ona Vám zachránila život.“ Řekl a usmál se na Saritu.
„ Já vím a nikdy na to nezapomenu.“ Řekl jsem a pořádně jí objal a políbil.
„ A kdy můžu jít domů?“ Zeptal jsem se a koukl se na doktora.
„ No, když to všechno půjde tak jak mám tak za týden. Dřív ne utrpěl jste dost velká trauma.“ Odpověděl mi a odešel z pokoje.
„ A kde jsou kluci?“ Zeptal jsem se Sarity a rozhlídnul se po pokoji.
„ Čekají v hale půjdu je zavolat.“ Odpověděla mi a šla z pokoje. Ležel jsem na posteli a vybavoval jsi ten okamžik pádu a přemýšlel jsem jak jsem to mohl přežít, když v tom najednou do pokoje vběhli kluci.
„ Ahoj bráško.“ Řekl Juan a pevně mě objal.
„ Ahoj kluci tak jste se tady měli tu chvíli bez mě.“ Zeptal jsem se jich a smál se.
„ Chvilku to jsi děláš srandu. Byl jsi dva dna v kómatu.“ Odpověděl mi Oscar a koukl se na Juana.
„ Cože? Ale to mi nikdo neřekl.“ Odpověděl jsem a nevěřil těm slovům.
„ Na tom tet nezleží hlavně, že jsi v pořádku a půjdeš brzo domu.“ Řekl Juan a bouchl Oscara do ramene.
„ Jo za týden mě pustí, když všechno půjde podle plánu.“ Oznámil jsem jim a usmál se.
„ No tak vidíš to uteče jako voda.“ Ujistil mě Oscar a bouchl do ramene.
„ A vás chci poprosit, aby jste mi hlídali Saritu. Než se vrátím zase domu kde budu úplně sám.“ Řekl jsem jim a ušklíbnul se.
„ Jak sám a co my?“ Řekl Oscar a usmál se.
„ Vy tet budeme bydlet co já vím u holek ne.“ Řekl jsem a koukl se z okna.
„ To nějak vyřešíme.“ Ujišťoval mě Juan a strčil do Oscara.
„ No tak o tom pochybuji Sarita je jak ledovec ta jen tak nepovolí. Vždyť jsme se nedostali dál než k líbání na ostatní jsi budu muset počkat.“ Řekl jsem jim a podíval se ke dveřím kde stál Sarita a ironicky se usmála. Nic neřekla jsem tak tam stála a pak se otočila a odešla
„ Sarito počkej já ti to vysvětlím. Takhle jsem to nemyslel tak počkej.“ Křičel jsem za ní a chtěl vstát z postele.
„ No zbláznil jsi se okamžitě si lehni do ty postele zpátky.“ Zakřičel na mě Juan a rukama mě chytil za ramena a položil.
„ Pusť mě musím jí to vysvětlil.“ Řekl jsem a pokoušel se vymanit z jeho sevření.
„ Tak jsi počkáš až domu a nebo jí to můžeme vysvětlil my dva.“ Oznámil mi Oscar a šťouchnul do Juana.
„ No to by to dopadlo a vůbec už mě můžeš pustit. A měli by jste jít návštěv za chvíli končí.“ Oznámil jsme jim a podíval se směrem ke dveřím.
„ Jak myslíš my ti chtěli jen pomoct.“ Řekl mi Oscar a odcházeli z pokoje.
Jimena
Seděli jsme s Normou a mamou v obývacím pokoji a čekali na nějaké zprávy. Když do domu vešla Sarita a nevypadal zrovna nadšeně.
„ Ahoj tak co je v pořádku?“ Zeptala jsem se jí a usmála se.
„ Jo až moc.“ Odsekla mi a posadila se dok křesla.
„ Stalo se něco?“ Zeptala se Norma a sedla jsi k ní na opěradlo křesla.
„ Jo řekl klukům, že jsem ledovec, a že jsme se nedostali dál než jen k líbání.“ Řekla nám a rozbrečela se.
„ To snad ne.“ Řekla mama a šla jí objat.
„ Nejhorší na tom je, že má pravdu.“ Řekla a rozbrečela se ještě víc.
„ Ale no tak víš co jdi se vyspat ráno je moudřejší večera.“ Odpověděla jí mama a koukla se na nás. Což znamenalo, abychom šli s ní.
„ Tak pojď Sarito půjdeme si lehnout. Mama kdyby přišli kluci tak jim řekni, že dneska spíme se Saritou u nás v pokoji tak ať na nás nečekají.“ Řekla jsem jí a odcházela do patra.
„ Samozřejmě řeknu jim to.“ Odpověděla mi a usmála se.
Gabriela
Seděla jsem u krbu v křesla a četla knihu, když jsem uslyšela jak se pomalinku otevírají hlavní dveře.
„ Potichu ať nikoho nevzbudíme.“ Řekl Oscar a zase pomalinku ty dveře zavíral.
„ Já vím.“ Odpověděl mu Juana a naboural do vázy s kytkou.
„ Ježíši řekl jsem potichu a ty vzbudíš celí dům.“ Řekl mu Oscar a myslím, že ho praštil.
„ Na holky prý čekat nemáte. Šli spát se Saritou do jejich pokoje.“ Oznámila jsem jim a otočila stránku v knize.
„ Pane bože to jsme se Vás lekli. Dobře tak děkujeme.“ Odpověděl Juan a šli ke schodům.
„ Tak dobrou.“ Odvětila jsem jim a usmála se.